Bedřich Piskač (1898–1929) je v dějinách české moderny vnímán jako jeden z nejzářivějších, ale zároveň nejtíživějších příslibů. Během pouhých sedmi let aktivní tvorby (1922–1929) prošel strhujícím vývojem, který zahrnoval vlivy od temné, robustní geometrie kuboexpresionismu až po lyrickou, fauvisticky pojatou středomořskou krajinu a zářivé neokubistické zátiší. Zajímal se o prosté lidi, periferii a hluboké lidské emoce, které mistrně přetvářel do robustní a barevně intenzivní formy. Jeho slibná kariéra byla tragicky ukončena tyfem ve věku nedožitých třiceti jednoho let, zanechal však po sobě dílo, jehož hodnota a síla neustále roste.
Bedřich Piskač




