Bedřich Smetana: Architekt české hudební duše

OBSAH

Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli jako první syn sládka Františka Smetany (po jedenácti dcerách). Otec byl hudebně nadaný a malý Bedřich už ve čtyřech letech hrál v kvartetu. V šesti letech poprvé veřejně vystoupil jako klavírista a sklidil bouřlivé ovace. Přestože otec chtěl mít ze syna právníka nebo úředníka, Bedřich si v šestnácti letech do deníku zapsal odvážné předsevzetí: „Chci se stát v technice Lisztem a v kompozici Mozartem.“

Rebel na barikádách

Smetana nebyl jen mužem u klavíru. V revolučním roce 1848 se aktivně účastnil dění v Praze. Byl členem Národní gardy, stál na barikádách a skládal revoluční pochody. Tato zkušenost v něm upevnila přesvědčení, že hudba musí sloužit národnímu probuzení. V té době také otevřel vlastní hudební školu v Praze, jejímž mecenášem se stal sám Franz Liszt, se kterým Smetanu pojilo celoživotní přátelství.

PROFESIONÁLNÍ DRÁHA: BOJ O NÁRODNÍ OPERU

Švédská epizoda: Útěk za uznáním

V polovině 50. let 19. století se Smetana v Praze cítil nedoceněný. Finanční potíže a osobní tragédie ho přiměly k odjezdu do švédského Göteborgu. Zde působil jako dirigent a učitel. Sever mu sice přinesl peníze a uznání, ale Smetana stále snil o Praze. Když se v roce 1861 dozvěděl o plánu na stavbu Prozatímního divadla, okamžitě se vrátil, aby se stal hlavním architektem nového českého operního stylu.

V roce 1866 se stal prvním kapelníkem Prozatímního divadla. Nebyla to jen prestiž, byla to řehole. Musel vybudovat orchestr téměř z ničeho, vychovat zpěváky pro nový repertoár a čelit neustálým útokům konzervativních kritiků. Ti ho obviňovali, že svou moderní koncepcí „ničí českou píseň“. On však věřil, že česká hudba musí být stejně kvalitní jako ta italská nebo německá.

Prodaná nevěsta: Od propadáku ke světové slávě

Je ironií dějin, že nejslavnější česká opera Prodaná nevěsta byla při své premiéře v roce 1866 téměř propadákem. Venku zuřila pruská válka, v divadle bylo prázdno a kritika Smetanovi vyčítala, že se snaží napodobovat německého Wagnera. Smetana však dílo neustále přepracovával, až z něj vytvořil klenot, který dodnes reprezentuje českou operu po celém světě. Ukázal v ní, že český venkov není jen humpolácký, ale má v sobě poezii, vtip a upřímný cit.

Operní cyklus jako stavba národního mýtu

Smetana svou dráhu pojal jako systematický plán. Každá z jeho oper měla pokrýt jinou oblast národního cítění. Braniboři v Čechách ukázali sílu lidu, Dalibor rytířskou čest a Libuše se stala státotvorným mýtem, určeným výhradně pro otevírání Národního divadla. Ikonická Prodaná nevěsta pak dokázala, že český venkov má v sobě poezii, vtip a upřímný cit. Smetana působil také jako ostrý hudební kritik, který bojoval proti diletantismu, čímž si vytvořil řadu mocných nepřátel, kteří mu později v době nemoci neváhali veřejně ubližovat.

TRAGÉDIE TICHA: ŽIVOT S „VYSOKÝM AS“

Osudná noc roku 1874

V noci z 19. na 20. října 1874 se stalo to, co je pro hudebníka největší noční můrou. Smetana zcela ohluchl. Předcházelo tomu období trýznivých sluchových halucinací. Ve svém nejslavnějším smyčcovém kvartetu Z mého života tento moment geniálně zachytil – v poslední větě zazní vysoký, pronikavý tón houslí (vysoké E, které Smetana subjektivně vnímal jako vysoké As). Byl to zvuk jeho nemoci, neustálé pískání v uších, které ho už nikdy neopustilo.

Má vlast: Zázrak v tichu

Mnoho lidí si myslí, že po ohluchnutí Smetana skončil. Opak je pravdou. V absolutním tichu složil své nejmonumentálnější dílo – cyklus symfonických básní Má vlast. Když skládal Vltavu, neslyšel šumění vody ani fanfáry lovců, všechno to slyšel pouze ve své hlavě. Je to fascinující důkaz toho, že hudba je především záležitostí ducha a matematiky emocí.

Soukromí: Lásky, ztráty a traumata

Smetanův osobní život byl protkán tragédiemi. Jeho první manželka Kateřina Kolářová byla jeho životní láskou a vynikající klavíristkou, ale zemřela předčasně na tuberkulózu. Největší ránu mu však zasadila smrt tří jeho dcer (Bedřišky, dcery s mimořádným talentem, Gabriely a Kateřiny), které zemřely v dětském věku během dvou let. Zůstala mu jen dcera Žofie. Druhé manželství s o šestnáct let mladší Bettinou Ferdinandiovou nebylo šťastné. Bettina nebyla hudebně založená a Smetanovu genialitu (i jeho nemoc) nesla s obtížemi.

ZAJÍMAVOSTI, KTERÉ MOŽNÁ NEVÍTE

  • Pivní původ: Smetana se narodil jako dvanácté dítě a první syn. Jeho otec nechal na oslavu narození dědice vyvalit na nádvoří pivovaru sudy s pivem pro všechny zaměstnance.
  • Jazykový oříšek: Ačkoliv je Smetana symbolem češství, dlouho mluvil a psal především německy, což bylo v tehdejší měšťanské společnosti běžné. Česky se musel začít pořádně učit až v dospělosti, když se rozhodl tvořit národní hudbu.
  • Sportovec Smetana: Málokdo ví, že Bedřich byl vášnivým tanečníkem a v mládí také skvělým bruslařem. Pohyb miloval stejně jako hudbu.
  • Spor o Smetanu: V Praze existoval silný tábor odpůrců (tzv. „anti-smetanovci“), kteří ho obviňovali z „wagnerianismu“ a snažili se ho zničit. Tento stres pravděpodobně urychlil jeho zdravotní kolaps.

GENIALITA V ČÍSLECH

  • 8 oper: Od historických (Braniboři v Čechách, Dalibor, Libuše) až po komické (Prodaná nevěsta, Hubička, Tajemství).
  • 6 symfonických básní: Tvořících cyklus Má vlast.
  • 10 let absolutní hluchoty: Během kterých vytvořil svá vrcholná díla.
  • 0 korun: Takřka nulový byl jeho majetek v době smrti, zemřel v chudobě v ústavu pro choromyslné v Praze.

Mezi triumfem a šílenstvím

Smetanova životní dráha se uzavřela v mrazivém kontrastu. Ještě 18. listopadu 1883 se skladatel osobně účastnil druhého (definitivního) otevření Národního divadla. Jeho slavnostní opera Libuše tehdy zaplnila prostor nové „Zlaté kapličky“, ale autor sám už byl stínem své bývalé osobnosti. Jeho mysl byla narušena halucinacemi, megalomanií a paranoiou; ústní i písemný projev se stával nesrozumitelným. Celonárodní oslavy svých šedesátých narozenin v březnu 1884 už vnímal jen mlhavě, pokud vůbec.

Když se jeho stavy v důsledku postupující nemoci změnily v záchvaty zuřivosti, které byly nebezpečné pro něj i jeho okolí, muselo dojít k nevyhnutelnému. 22. dubna 1884 byl převezen do Ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici. Zde, bez nabytí čistého vědomí, Bedřich Smetana 12. května 1884 v půl páté odpoledne zemřel. Jak tehdy napsal básník Josef Václav Sládek: „Myslím, že ta duše těžce tělo opouštěla a že trpěl mnoho.“

Národní loučení a cesta na Vyšehrad

Smetanův odchod se stal celonárodní tragédií. Po pitvě bylo jeho tělo oděno do čamary (tradičního vlasteneckého oděvu) a převezeno do Týnského chrámu. Slavnostní pohřeb 15. května 1884 byl grandiózní manifestací. Průvod, kterého se účastnili zástupci spolků jako Sokol či Hlahol, personál Národního divadla i špičky politického života, kráčel od Týna přes Jungmannovo náměstí až na Vyšehradský hřbitov.

Pietní atmosféra toho dne byla dokonalá – zatímco byl Smetana ukládán do samostatného hrobu na Vyšehradě, v Národním divadle se na jeho počest hrála Prodaná nevěsta. Jeviště bylo pro tuto příležitost potaženo černým suknem, jako symbol toho, že národ sice slaví své nejmilejší dílo, ale pláče pro jeho stvořitele.

Morální odkaz skromného velikána

Přestože jeho konec byl trýznivý (progresivní paralýza způsobená pravděpodobně syfilidou, ačkoliv se o diagnóze dodnes vedou spory), jeho hudba zůstává radostná, optimistická a hrdá. Smetana nás učí, že skutečné umění dokáže překonat i ty největší rány osudu. Pokaždé, když slyšíme úvodní fanfáry Libuše nebo zurčení Vltavy, slyšíme tlukot srdce národa, který Smetana dokázal zachytit i v té nejhlubší vnitřní samotě. Jeho hrob na Vyšehradě zůstává poutním místem pro všechny, kdo věří, že hudba je mostem mezi lidskou bolestí a věčností.