Josef Blecha patří mezi přední české karikaturisty, kteří dokázali propojit umění s hlubším pochopením osobností, jež kreslí. Jeho tvorba sahá daleko za hranice České republiky a jeho práce si našly své místo nejen v knihách a časopisech, ale i na výstavách po celém světě. Jedním z jeho častých motivů je Franz Kafka, jehož ikonický vzhled se stal předmětem mnoha ztvárnění. V rozhovoru nám Josef Blecha prozradil více o své tvorbě, pohledu na karikaturu i o svých zkušenostech ze zahraničí.
Josefe, váš motiv Franze Kafky se stal součástí našeho projektu Čeští mistři. Jak jste se k tomuto námětu dostal?
Franz Kafka je enigmatická osobnost. Nejen jeho literární dílo, ale i atraktivní vzhled láká portrétisty. Jeho tvář patří určitě k těm nejčastěji ztvárňovaným. Dokonce podezírám velkou část světové veřejnosti, že Kafku nikdy nečetla, nebo se o to alespoň pokusila, aby vzápětí knihu odložila kvůli její obtížnosti.
Dnes lze Franze Kafku zařadit mezi osobnosti s ikonickým zjevem, podobně jako Che Guevara či Ernest Hemingway. Před několika lety jsem společně s Jiřím Slívou a Alenou Laufrovou vystavoval v Kutné Hoře soubor portrétů a karikatur Franze Kafky. Loni, při příležitosti 100. výročí jeho narození, jsem vytvořil deset karikatur a připravil výstavu v pražském knihkupectví Franze Kafky. Stejný motiv, který jste vybrali do Českých mistrů, si zvolil i francouzský literární časopis Le Une a věnoval Kafkovi celé číslo.
Mě Kafkovo mysterium, jeho tvář i postava nepřestanou fascinovat a zároveň inspirovat k novým ztvárněním v kontextu nových „objevů“ o jeho životě.
Kreslíte dlouhá léta. Jak se podle vás proměnila role karikatury v dnešní době?
U nás portrétní karikatura téměř zanikla. Tato ne úplně lehká výtvarná disciplína je dnes vidět jen zřídka. A přitom jsme ve 20. století měli skvělé mistry. Ve světě se jí ale stále daří – nejen v periodikách, ale i v knihách, kde dokáže oživit stránky a vytvořit důstojnou protiváhu portrétním fotografiím.
Co se však změnilo, je technika – u zahraničních karikaturistů pozoruji stále častější použití počítače.
Strávil jste část svého života v zahraničí. Co vás přimělo k návratu do Čech?
Velmi pragmatický důvod – stárnoucí rodiče. Časem bylo stále naléhavější se o ně s mou ženou postarat, a to přes oceán moc nešlo.
Ameriku však stále považuji za svůj druhý domov. Strávil jsem tam kromě Čech nejdelší část svého života a musím říct, že jsem Ameriku i Kanadu miloval.
Jak vás ovlivnily zahraniční zkušenosti? Jak vás přijímali v jiných zemích ve srovnání s českým publikem?
Pobyt v zahraničí ovlivní každého vnímavého člověka na celý život. Nejsem výjimkou a vážím si té životní příležitosti žít v daleko svobodnější společnosti.
Mojí profesí byl obchod a v něm jsem prožil nesmírně atraktivní léta, mnohdy až průkopnická. S odstupem času to vidím jako o to zajímavější zkušenost.
Co považujete za svůj největší životní úspěch?
Rodinu a okruh přátel. Možná i trochu výjimečné skloubení profese s celoživotní láskou k umění a schopnosti vlastní tvorby.
Co pro vás znamená být Čechem? Je něco, na co jste opravdu pyšný?
Přiznám se, že se daleko více a lépe cítím jako světobčan. Vím, odkud pocházím, a projekt Čeští mistři mi nabízí myšlenku, že i relativně středně velký národ uměl a umí dát světu vynikající jedince v jakémkoli oboru lidského konání, na něž jsme právem hrdí.
Jsem přesvědčený, že jsme mohli dát světu ještě daleko víc, kdybychom nepřišli o kontinuitu geopolitického vývoje. Na velkého patriota jsem si nikdy nehrál. Všechny dobré i špatné lidské vlastnosti naleznete doma i v zahraničí. Svobody a západní demokracie si vážím více než zprofanovaného patriotismu.
Mají Češi dostatečný zájem o karikaturu a kreslený humor, nebo je v zahraničí více oceňován?
Akční karikatura se v Čechách stále těší velké popularitě a má své významné protagonisty. To se však nedá říci o portrétní karikatuře – ta je spíš Popelkou.
Vaše kresby jsou plné humoru a nadhledu. Jak vypadá vaše inspirace? Jsou vám blízcí nějací klasičtí čeští mistři?
Cítím se velmi svobodný ve výběru portrétovaných osobností, a to dokonce i když jde o zakázky. Musí mě zaujmout buď dílo, nebo tvář, abych se chtěl na jeho nebo její osobnosti vyřádit. Humor je mi při čmárání velkým pomocníkem.
Tvoříte spíše na zakázku, nebo podle toho, co a kdo se vám chce?
S časem soukromé tvorby do šuplíku ubývá a je nahrazována zakázkami. Ale doufám, že mi i do budoucna zbyde čas na své oblíbence.
Kreslí se vám lépe žijící, nebo již zesnulé osobnosti?
Většinou tvořím z co největšího souboru fotografií, ale máte pravdu, že osobní setkání nebo znalost člověka velmi pomáhá k zachycení té nejtypičtější grimasy či pohybu těla. Jen jedno důležité zmíním – nezajímá mě výsměch. To, proč je slovo karikatura často automaticky podceňovanou disciplínou, je právě všeobecně přijímaná mantra, že karikatura je úsměvnou, někdy až dehonestující formou portrétu. Tak je tomu často na ulici, ale nemělo by být. Pohled na tvorbu nejslavnějších výtvarníků minulého století nabízí zamyšlení, zda vlastně všichni neusilují o jakési zjednodušení, minimalistické ztvárnění lidské tváře. Je to ještě karikatura?
Měl byste zájem o další spolupráci s projektem Čeští mistři?
Spolupráci se určitě nebráním.
Když zrovna nekreslíte, co vás baví?
Cestování, zahrada a povídání si s přáteli.
Nakonec: Co byste poradil mladým umělcům, kteří by se chtěli vydat na dráhu karikaturisty?
Vykreslit se k originalitě.
