Josef Lada: Magický realista českého venkova a tvůrce národní identity

OBSAH

 

Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v Hrusicích u Prahy v rodině ševce. Toto prostředí se stalo jeho celoživotním inspiračním zdrojem. Hrusice pro něj nebyly jen místem narození, ale celým vesmírem, který později projektoval do svých obrazů.

Jako malé dítě utrpěl úraz, který zásadně ovlivnil jeho život i tvorbu: při hře v otcově dílně upadl na knejp (ševcovský nůž) a vážně si poranil pravé oko. Následkem úrazu na něj oslepl. Tato skutečnost je v kontextu jeho malířské kariéry fascinující – Lada postrádal prostorové vidění, což ho přirozeně vedlo k jeho typickému plošnému stylu a důrazu na obrysovou linku.

Učeň, samouk a pražská bohéma (1902–1910)

Cesta k umění nebyla pro syna chudého ševce snadná. Nejprve se v Praze učil malířem pokojů a divadelních dekorací, později se vyučil knihařem-zlatičem. Jeho talent byl však nepřehlédnutelný. Přestože se pokoušel o studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, vydržel tam jen několik měsíců. Lada byl v jádru samouk. Svůj styl si vyvzdoroval sám, mimo akademické ateliéry. V raném mládí žil životem pražské bohémy, přátelil se s Jaroslavem Haškem a dalšími literáty, což předurčilo jeho budoucí dráhu geniálního ilustrátora.

Rodinné zázemí a harmonie (1923–1957)

V roce 1923 se oženil s Hanou Budějickou, se kterou měl dvě dcery, Alenu a Evu. Rodinné zázemí pro něj bylo posvátné. Starší dcera Alena Ladová se později stala rovněž uznávanou malířkou a věrnou opatrovnicí otcova odkazu. Josef Lada byl člověk nesmírně disciplinovaný a pracovitý. Navzdory své slávě zůstal skromným mužem, který nejraději trávil čas u své malířské desky nebo na procházkách rodným krajem. Zemřel 14. prosince 1957 v Praze, ale jeho duch zůstal navždy v Hrusicích.

Profesionální tvorba: Fenomén Ladovy linky a vnitřního zraku

Ladův výtvarný projev představuje v kontextu evropského moderního umění naprostý unikát. Je založen na geniální schopnosti pozorování a fenomenální paměti, která umělci umožňovala rekonstruovat svět dětství s mrazivou přesností i po mnoha desetiletích strávených v Praze. Ladův styl je natolik svérázný a osobitý, že jej lze bez nadsázky označit za vizuální DNA českého národa – snad každý, od malého dítěte po seniora, pozná na první pohled typickou Ladovu konturu a barevnost.

Jádrem jeho profesionální tvorby je transformace reality do podoby, v níž ožívá malířovo dětství a rodná vesnice Hrusice. Lada neportrétoval krajinu jako statický objekt, ale jako živý prostor obývaný řemeslníky, domkaři a prostými lidmi, jejichž skromný život byl pevně svázán s rytmem přírody. V jeho kresbách čas plyne v harmonickém kruhu od jara do zimy, rozkročen mezi těžkou každodenní prací a drobnými rituálními radostmi, jako jsou poutě, tancovačky nebo sousedská setkání u piva.

Z hlediska techniky byl Lada mistrem úspornosti a funkčnosti. Ačkoliv experimentoval s různými přístupy, nejraději a nejčastěji se vracel ke kombinaci precizní kresby tuší, kvaše a tempery. Tyto techniky mu umožňovaly dosáhnout sytých, jasně ohraničených barevných ploch, které v kontrastu s pevnou černou linkou vytvářejí dojem plastičnosti i v ploše. Právě tato „silná linka“, původně vynucená jeho zrakovým hendikepem, se stala jeho nejsilnější zbraní – dokázal v ní zachytit pohyb, charakter postavy i atmosféru okamžiku s minimem prostředků. Tento přístup, který má blízko k lidovému malířství na skle nebo k modernímu plakátu, dělá jeho dílo neuvěřitelně čitelným pro děti i dospělé.

Ilustrace: Osudy dobrého vojáka Švejka

Největší světovou slávu Ladovi přinesla spolupráce s Jaroslavem Haškem. Jeho ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka jsou natolik srostlé s textem, že si dnes postavu Josefa Švejka bez Ladova ztvárnění neumíme představit. Lada nedal Švejkovi jen tvář, ale i celkový postoj – kombinaci prostoty, mazanosti a určitého druhu lidového hrdinství. Hašek a Lada vytvořili nerozlučnou dvojici, která definovala český národní charakter v jeho tragikomické podobě.

Kocour Mikeš a svět dětí

Lada byl také vynikajícím spisovatelem. Jeho kniha o mluvícím kocourovi Mikešovi, který se vydal do světa, patří do zlatého fondu české literatury pro děti. Lada zde (textem i obrazem) vytvořil idylický, ale nikoliv kýčovitý obraz dětství, kde zvířata mají lidské vlastnosti a kde domov je tím nejcennějším místem na světě. Jeho ilustrace pro děti jsou prosty jakékoliv agresivity, vyzařuje z nich klid, bezpečí a laskavý humor.

Klíčová období a tematické cykly:

Česká krajina a proměny ročních období

Ústředním tématem Ladovy volné tvorby byla česká krajina, konkrétně oblast kolem Hrusic (dnes známá jako Ladův kraj). Lada nemaloval v plenéru, maloval zpaměti ve svém pražském ateliéru. Tím, že krajinu filtroval skrze své vzpomínky, zbavoval ji všeho nepodstatného a vytvářel její „ideální“ podobu. Jeho zimní krajiny se zasněženými chalupami, dětmi na saních a ponocnými se staly vizuálním synonymem českých Vánoc. Lada však stejně mistrovsky zachytil i jaro s velikonočními zvyky, horké léto s koupáním u rybníka nebo barevný podzim s pouštěním draků a zabijačkami.

Svět vodníků, víl a strašidel

Lada do české krajiny organicky včlenil i postavy z lidové mytologie. Jeho vodníci nejsou děsivá monstra, ale spíše svérázní sousedé v zelených kabátcích, kteří pokuřují dýmku na vrbě u rybníka. Podobně i jeho čerti nebo víly mají velmi lidské, často až komické rysy. Lada tyto nadpřirozené bytosti demytizoval a udělal z nich přirozenou součást českého venkova, čímž navázal na tradici lidových pohádek, ale vtiskl jim moderní vizuální podobu.

Koleda, tradice a náboženské motivy

Přestože Lada nebyl dogmaticky náboženským autorem, ve svém díle s obrovskou úctou zpracovával křesťanské motivy spojené s lidovou tradicí. Jeho betlémy a scény klanění pastýřů jsou zasazeny do české zimní krajiny. Ježíšek se v jeho podání nerodí v daleké Palestině, ale v české stodole, a pastýři, kteří mu přicházejí vzdát hold, vypadají jako hrusičtí sousedé. Tímto přenesením biblických dějů do českých reálií Lada dílo neuvěřitelně přiblížil širokým vrstvám lidu.

Počet jeho obrazů, tzv. volné tvorby, dnes už nikdo nespočítá. Léta uváděný počet 400 děl nyní revidujeme na číslo vyšší než 600 a každým rokem můžeme i kvůli nově objevené variantě jeho díla přidat další položku. Daleko rozsáhlejší je jeho práce ilustrátorská. Udávané číslo 15 000 děl můžeme považovat za velmi přibližné, bohužel ani v tomto případě počet jeho barevných a černobílých ilustrací v knihách pro děti i dospělé, v novinách či časopisech, těžko snese přesnější odhad.

Morální odkaz a lidskost Ladova díla

V čem spočívá tajemství neutuchající popularity Josefa Lady? Je to především v jeho hlubokém humanismu. Lada prožil obě světové války i nástup totality, přesto se ve své tvorbě nikdy neuchýlil k nenávisti nebo křečovité politické propagandě. Jeho morální postoj spočíval v obraně normálnosti, slušnosti a radosti z malých věcí.

V dobách největšího temna (za protektorátu i v 50. letech) byly Ladovy obrazy pro lidi zdrojem naděje a připomínkou toho, že existuje svět, který je v pořádku. Jeho dílo učí lásce k domovu, úctě k práci a schopnosti smát se sám sobě. Lada ukázal, že i s hendikepem lze vytvořit dílo světového významu, pokud má člověk pevnou vůli a čisté srdce.

Dnes je Josef Lada vnímán jako jeden z pilířů české kultury. Jeho obrazy jsou v nejvýznamnějších galeriích, jeho knihy se neustále dočkávají nových vydání a jeho styl inspiruje další generace umělců. Lada nás naučil, že krása se neskrývá v okázalosti, ale v čistotě linie a v upřímném vztahu k místu, kde žijeme.