Dagmar Pecková

Dagmar Pecková – mezzosopranistka světového jména, hlas bez hranic a zakladatelka festivalu Zlatá Pecka.

Dagmar Pecková (1961) jedna z nejvýraznějších a neuznávanějších osobností české i mezinárodní operní a koncertní scény. Je nositelkou Thalie v oboru opera za rok 1999, držitelka nejvyššího krajského vyznamenání – Ceny za zásluhy o Pardubický kraj, nejvyššího ocenění horní komory českého parlamentu – Stříbrné medaile předsedy Senátu a státního vyznamenání – Medaile Za zásluhy I. Stupně. Narodila se v Chrudimi. Studovala na Pražské konzervatoři.

Během své více než čtyřicetileté a úspěšné profesionální kariéry se představila na nejvýznamnějších světových operních scénách i koncertních pódiích. Opakovaně vystoupila na nejprestižnějších světových festivalech. Spolupracovala s navýsost respektovanými a nejlepšími orchestry i dirigenty na celé zeměkouli. Téměř třicet alb vydala u společnosti Supraphon, Hänsler Classic, Teldec, Warner Music a Naxos. Je držitelkou tří zlatých desek Supraphonu.

Umění pro ni není jen výkonem, ale výzvou k zamyšlení, vzdělání a vnitřnímu posunu. Hudební svět vnímá jako fascinující, ale zároveň náročné a tvrdé prostředí.

V roce 2017 založila v rodném městě hudební festival Zlatá Pecka a je hlavním uměleckým garantem nejen festivalu, ale i projektů, které podporují mladé instrumentální a pěvecké talenty. Profesionálně a úspěšně se věnuje i činohře na českých scénách. Za roli Marie Callas v divadelní hře Terrence McNallyho byla v roce 2022 v širší nominaci na Thalii za činohru. V roce 2024 vydala u nakladatelství Kazda autorskou knihu Ty vole se neŕíká a text namluvila na audioknihu. Marek Epstein pro ni napsal divadelní hru Milena. Opeře i koncertům se věnuje nadále nejen jako pěvkyně, ale i v mluvených rolích, našla tak další formu uměleckého vyjádření. Nově se zaměřuje i na chanson a interpretaci písní Kurta Weilla.

Odkaz, který žije

Dagmar Pecková ztělesňuje odvahu jít proti proudu, autenticitu a nekompromisní nasazení. Její hlas, postoj i lidská otevřenost oslovují publikum napříč generacemi. Ukazuje, že opravdové mistrovství nespočívá jen v dokonalé technice, ale především v odvaze zůstat věrná sama sobě.