Gočárův běh je nová sportovně-kulturní akce, která propojuje dvě města – Hradec Králové a Pardubice – a vzdává hold osobnosti architekta Josefa Gočára. O tom, jak běh vznikl, proč právě Gočár a co všechno účastníky čeká, jsme si povídali se zástupcem organizátora Jakubem Muškou.
Jak vznikl nápad na Gočárův běh? Co vás inspirovalo?
Nápad se zrodil v souvislosti s oslavami 800 let od založení Hradce Králové. Chtěli jsme přinést něco, co by tyto oslavy obohatilo o sportovní rozměr – něco, co je nám blízké. Zároveň jsme už delší dobu přemýšleli, jak propojit Hradec Králové a Pardubice. Oslavy „osmistovky“ se nám zdály jako ideální příležitost, jak tuto myšlenku zrealizovat a zároveň dát Hradci do vínku novou tradici.
Proč jste se rozhodli propojit běh právě s tématem architektury a osobností Josefa Gočára?
Dlouho jsme hledali symbol, který by obě města spojoval – a většinou jsme nacházeli spíše to, co je rozděluje. Po rekonstrukci Automatických mlýnů se nám otevřela skvělá příležitost uspořádat závod právě tam. A protože se v Hradci nabízelo zakončení v kulisách Gočárových škol, byl pan Gočár logickou a zároveň silnou volbou – osobnost, která obě města spojuje.
Má trasa závodu symbolický význam v kontextu Gočárova života nebo tvorby?
Rozhodně ano. Startujeme v Automatických mlýnech a končíme na Tylově nábřeží u Gočárových škol – obě místa jsou úzce spjata s jeho tvorbou. Letos jsme kvůli rekonstrukcím museli vynechat průběh přes Pernštýnské náměstí s Domem U Jonáše, ale doufáme, že příští ročník už trasu povedeme i tam – a tím propojíme rovnou tři místa, která nesou Gočárovu stopu.
Na trase jsou i místa jako Kunětická hora nebo Vysoká nad Labem – mají vztah k tématu závodu?
Tato místa nejsou přímo spojena s Gočárem, ale jsou pro nás důležitá logisticky. Jsou to klíčové body štafetové trasy, která má svou sportovní logiku, ale zároveň vede krásnou krajinou.
Co podle vás dělá Josefa Gočára výjimečným?
Jako rodilý Hradečák vnímám Josefa Gočára jako jednu z klíčových osobností města – člověka, který mu vdechl podobu, jakou dnes známe. Jeho otisk je nepřehlédnutelný.
Myslíte si, že má dnes architektura stále sílu spojovat lidi – podobně jako sport?
Určitě. Architektura utváří atmosféru míst, kde se závody konají. Pokud běžíte krásným městem nebo místem s duší, závod dostává jiný rozměr. Gočárův běh je toho důkazem – architektura propojuje nejen prostor, ale i lidi.
Vaším mottem je „Spojit nespojitelné“. Co pro vás osobně znamená?
Je to výstižné vyjádření toho, co se snažíme dělat – propojovat dvě města, která mezi sebou tradičně soupeří. Ukazujeme, že i to, co se zdá nespojitelné, může jít ruku v ruce.
Je cílem běhu i to, aby lidé vnímali, že architektura a běh mají víc společného, než se zdá?
Rozhodně. Běh není jen o výkonu – je to zážitek, který ovlivňuje prostředí. A my nabízíme víc než sport. Připravujeme bohatý doprovodný program, který propojuje sport, kulturu i umění.
Co by asi řekl Josef Gočár, kdyby viděl, že se po jeho stopách běhá štafeta?
Marie Fiřtová, prapravnučka pana Gočára, mi jednou řekla, že heslo „Spojit nespojitelné“ by se mu asi líbilo – ale běh by sám určitě neprovozoval. 🙂
Co byste vzkázali těm, kteří ještě váhají, zda se zúčastnit – jako běžci nebo diváci?
Gočárův běh je pro každého. Štafetový formát je ideální pro partu přátel, rodiny i kolegy. Je to výjimečná akce – být u jejího zrodu je zážitek, který si za pár let každý rád připomene. A ti, kdo nebudou běžet, si mohou užít doprovodný program – od dětských závodů po koncerty a prohlídky. Gočárův běh není jen o sportu – je to oslava spojení.
